asgr
asg
Rabín a kněz
Rabín a kněz se srazí v autech. Obě vozidla jsou rozmlácená na maděru, ale oba klerikové vyvázli nezranění. Když se vyhrabou z trosek, rabín si všimne knězova roucha a hned povídá:
“Koukám, že jste kněz. Já jsem rabín. Podívejte na naše auta, nic z nich nezbylo, ale nám se nic nestalo. To je znamení od Boha. Bůh musel chtít, abychom se potkali a stali se přáteli a po zbytek našich dní žili svorně v míru.”
“Plně s vámi souhlasím, to musí být božské znamení,” přikyvuje kněz.
“A koukněte, další zázrak. Moje auto je úplně zničené, ale lahvi mešního vína se nic nestalo. Bůh jistě chce, abychom toto víno vypili a oslavili tak štěstí a naše setkání.”
S těmito slovy podal rabín láhev knězi. Ten s jeho promluvou souhlasil, otevřel láhev a dal si několik mocných loků a podal láhev zpět rabínovi. Rabín zacpal špunt zpět do lahve a podal ji opět knězi. Kněz se udiveně ptá:
“Vy se nenapijete???”
“Ne, já raději počkám na policisty.”
Vtip o lvu
“Poslouchaj, Kohn, co by dělali, kdyby narazili v poušti na lva?”
“Vzal bych flintu a zastřelil ho.”
“A kdyby neměli flintu?”
“Tak ho picnu revolverem.”
“A kdyby neměli revolver?”
“Tak ho uškrtím páskem.”
“A co když nemaj pásek?”
“Tak mu narvu kožich do chřtánu a zadusím ho.”
“Ale jdou, Kohn, na poušti takový vedro, kde by vzali kožich?”
“Hele voni, Pick, komu vlastně fanděj, mně a nebo tý bestii.”
Vtip o vlaku
Mladý, pětadvacetiletý Žid si přisedne v rychlíku ke staršímu pánovi, rovněž Židovi. Po několika minutách jízdy se mladý Žid zeptá staršího:
“Kolik je hodin?”
Starší Žid mlčí a neodpovídá. Mladý Žid si pomyslí:
“Zřejmě cizinec.”
Zopakuje svou otázku německy, anglicky, francouzsky a v yiddish. Ale starší Žid na nic nereaguje. Těsně před cílovou stanicí vstoupí do vagónu průvodčí a oznámí:
“Blíží se konečná, budeme vystupovat.”
Starší Žid povídá:
“Děkuji, pane průvodčí.”
Mladý Žid se rozhořčeně obrátí na staršího:
“Se mnou, člověkem stejné víry nekomunikujete, a s průvodčím ano?”
Starší Žid klidně odpoví:
“Podívejte, mladý muži. Vy jste se mě zeptal, kolik je hodin. Kdybysem vám odpověděl, zeptal byste se mě, kam jedu. Oba víme, kde tento vlak končí, tak byste to hned uhodl. A určitě byste se chtěl u mě ubytovat na noc. A vzhledem k tomu, ze mám doma hezkou dceru, určitě byste si s ní chtěl něco začít. A uznejte sám: můžu já dát svou jedinou dceru Židovi, který v pětadvaceti letech nemá své vlastní hodinky??!”
Vtip o zoo
Starý Kohn vzal synka do ZOO. Malý je z toho úplně u vytržení, všechno obdivuje a najednou se neudrží a vykřikne:
“Ježíšmarjá, támhle mrdaj opice!”
Kohn mu cvakne pohlavek a říká:
“Pamatuj si, Moric, že slušně vychovaný židovský chlapec nežíká ‘Ježíšmarjá.’”
husa a rabín – další vtip
Žili dva sousedi, kteří prodávali husy. Každý chtěl prodat a mít zisk co největší, ale zákon jim dal kvótu na maximální cenu 100 Kč.
Proto si první dal inzerát. Druhý den přišlo mnoho lidí a proto se chlubí druhému susedovi ,že prodal husy za 200 Kč.
Nato sa naštval druhý a také si dal inzerát. Také měl druhý den dobrou tržbu, no ale další den přišel daňový kontrolor a dal mu pokutu 10000 Kč. Když to povídá prvnímu, ten se ho ptá:
“A jak jste napsal ten inzerát?”
“No, že prodám husu za 200 Kč.”
“No, vidíte, vy ste ale trouba, s odpuštěním.”
“A jak jste napsal vy ten inzerát?”
“No, že předevčírem jsem ztratil 200 Kč, poctivému nálezci daruji husu!”
vtip o karbanících
Tři pánové – pan Kohn, pan Roubíček a pan Stern – jednou zasednou v kavárně k partii mariáše. Hra se zdárně rozvíjí a pojednou pan Roubíček zahlásí betla … a v tom momentě ho trefí šlak ze vzrušení. Pana Roubíčka odvezou a všichni jsou z toho moc a moc smutní. I tu pan Stern pojednou praví:
“Musím se podívat, jestli Roubíček neměl toho betla vyloženýho, já jsem mu na něj totiž chtěl dát flek ….”
Vtipy
Jaký je rozdíl mezi kominíkem a čápem?
Čáp je celý bílý a má černý ocas. Kominík je celý černý a nežere žáby.
Drsné…
Pan Novak tezce onemocni, teplota kazdou hodinu stoupa, jeho zena prichazi ze sousedniho pokoje: “Myslim, ze radeji napisu tvym rodicum, ze jsi trochu nemocny,” rika. “Ano, to udelas dobre. Vis ovsem, jaci jsou. Prosim te, hlavne ohleduplne.” Za chvili se zena vraci: “Potrebuji poradit: pe nebo be se pise ve slove pohreb?”
židovské smíření
“Co by tomu řekli, pane Steigermark, dnes je den smíření, kdybychom si odpustili, co jsme si udělali, a žili nadále v přátelství? Heleďte, já jim přeju od srdce co i oni mi přejou…”
“No prosím, Kohn, už zase začínaj…”